Rasy Alagaësie
Draci
Draci nemají počátků, leda by vznikli se samotnou Alagaësií. A pokud budou mít konce, nastane tehdy, až zanikne svět, protože strádají vším, čím tato země. Oni, trpaslíci a několik dalších bytostí jsou odvěkými obyvateli Alagaësie. Žili tu před všemi ostatními, silní a hrdí ve své prosté slávě. Jejich svět zůstával neměnný, dokud nepřipluli první elfové na svých stříbrných lodích.
Od dob, kdy jeden mladý elf zabil prvního draka, jehož považoval za pouhopouhé zvíře, probíhala mezi oběma národy krutá válka. Draci se spojili a elfa zabili, což sličný národ považoval za neomluvitelné. Tím ale boje neskončily. Přes všechny neshody se elfové snažili o ukončení krveprolití, nemohli však najít způsob, jak se s druhou stranou dohodnout.
Toto neskutečně kruté období trvalo celých pět let, dokud elf jménem Eragon nenašel dračí vejce. Mladík poznal, že musí vychovat spřáteleného draka. Tajně se o něj staral a podle zvyků starověkého jazyka ho pojmenoval Bid'Darm. Když drak vyrostl do správné velikosti, cestovali společně mezi draky, aby je přesvědčili, že by měli s elfy žít v míru. A tak byly mezi oběma rasami uzavřeny dohody.
Aby zajistili, že válka už nikdy znovu nepropukne, ustanovili Jezdce. Nejprve měli být pouhými prostředníky při komunikaci mezi elfy a draky, ale jak čas ubíhal, všuchni pochopili jejich význam a přidělovali jim stále větší pravomoci. Toto rozhodnutí spojilo elfy, draky a později i lidi. Díky kouzlům získal sličný lid nesmrtelnost, sílu a stal se dokonalým co se týče používání magie. Draci začali k dorozumívání používat starověký jazyk. Protože kouzlo nemělo dost času, aby účinkovalo i na lidi, nezměnilo je tolik, jako předchozí dvě rasy. Vše ale vzalo za své po tom, co Galbatorix spolu se svým zkaženým drakem Šruikanem převzal kontrolu nad celou zemí.
O dracích
Mladí draci se líhnou z vajec, která jsou velká asi jako lidská pěst a mají stejnou barvu, jako mládě ukrytý uvnitř. Jsou velmi odolná a úplně hladká. Malý dráček může uvnitř přebývat po celá staletí a čekat na toho pravého, pro kterého se vyklube. První osobu, která se jej po vylíhnutí dotkne, předurčí k tomu ,aby se stal jeho Jezdcem. Tomu se na dlani vytvoří gedwëy ignasia, která neumožňuje komunikaci s drakem, ale používání magie.
Když předávali draci vejce Jezdcům, byla nad ním vyslovena kouzla ve starověkém jazyce, jež způsobovala, že se dráček vylíhne, až pro tu pravou osobu. Tím se vytvoří pouto na celý život. Protože Šruikan si Galbatorixe za svého Jezdce nikdy nevybral, je jejich spojení zvrácené, ve skutečnosti jeho původního přítele Galbatorix zavraždil.
Dračí růst nikdy neustane. Většina mohla dosáhnout velikosti domu a i menší mívali rozpětí křídel přes sto stop. Někteří z nejstarších – než je Království zabilo – vypadali jako obrovské kopce.
Nedokáží chrlit oheň, dokud jim není pět nebo šest měsíců. Přibližně v tomto věku se mohou také začít pářit. Čím je drak starší, tím déle dokáže chrlit oheň. Někteří to dokázali vydržet i celé minuty.
Dračí šupiny jsou opravdu silné a ochraňují je před skoro vším. Vypadají jako drahokamy, mohou mít jakoukoli barvu. Říká se, že někteří díky svým šupinám vypadali jako duha zářící při každém pohybu.
Draci žijí velmi dlouho, v podstatě jsou nesmrtelní, dokud nezemře jejich Jezdec nebo nejsou zabiti. Jakou kouzelní tvorové ovlivňují vše okolo sebe, proto žije Jezdec mnohem déle než obyčejný smrtelník. Draci, kteří „nepatří“ Jezdcům, si uchovali svou přirozenou divokost. Nezodpovídali se nikomu kromě svého klanu. Divoké samice byly tak impozantní, že draci Jezdců považovali páření se s nimi za ohromnou čest.
Řád dračích Jezdců byl založen po ukončení sporu mezi draky a elfy. Nejprve spoužili jen jako nástroj komunikace mezi oběma rasami. Časem získávali čím dál tím větší moc a vážnost. Než nastalo období Galbatorixovy tyranie, byli dokonce silnější než všichni králové Alagaësie dohromady.
Během Galbatorixova povstání se Jezdci snažili sjednotit a zastavit jej, ale nakonec byla jeho porážka nad jejich síly, a tak všichni ti, kdo se mu postavili, zemřeli. Spolu s Morzanem a dalšími 12 Křivopřísežníky způsobil konec dračích Jezdců.
Jezdec je se svým drakem velmi silně spojen. Dorozumívají se pomocí myšlenek. Stejně tak s drakem mohou promlouvat i ostatní, ale pouze pokud ví jak. Nicméně je to považováno za velmi nezdvořilé. Jezdci jsou téměř nepřekonatelní jak v boji, tak v kouzlení. Užívání kouzel se spojuje se Starověkým jazykem. Pokud jeho slova vysloví dostatečně silná osoba, mohou zapříčinit vznik kouzla. Magie Jezdců je usměňována dlaní té ruky, na které se nachází gedwey ignasia, kterou získali, když se poprvé dotkli dračího mláděte. Jestliže je však kouzlo nad jeho síly, může z něj vysát všechny energii a Jezdec či kouzelník může dokonce zemřít. Dračí Jezdci jsou velmi mocní, svůj dar používají k udržení míru a pořádku ve světě.
V mládí bývali lidé a elfové prověřováni. Pokud prokázali jistý potenciál, byli přijati do výcviku. Po tom, co se pro ně vylíhl některý z draků, získali také stříbrnou značku na dlani. Ta se nazývala gedwey ignasia, neboli zářící dlaň. Vytvořila se, když se mladý Jezdec poprvé dotknul dračího mláděte, a byla jednou ze známek příslušnosti k Jezdcům. Díky tomu byli často též nazýváni Argetlamy, elfským slovem znamenajícím stříbrná ruka. Jezdcům také od doby, kdy dostali draka, začaly špičatět uši. Sice nikdy nevypadali jako elfové, ale přesto to bylo nepřehlednutelné. Po dokončení výcviku obdržel mladý Jezdec meč vyrobený sličným lidem. Ostří bývalo zbarveno ve stejném odstínu jako šupiny draka. Na pochvu a ostří se vyrýval osobní erb vlastníka.
Existovalo několik činností, ve kterých vykazovali Jezdci skutečné nadání. Některé byly očividnější než jiné. Jezdci, neboli Shur’tugal, výborně ovládali jak fyzický, tak kouzelnický způsob boje. Byli velmi silní na těle s bystrou myslí a mívali opravdu přesná vidění. Říkalo se, že se v boji vyrovnají deseti urostlým mužům. Pouto, které se vytvořilo mezi nimi a draky, jim dovolovalo v případě nouze čerpat energii ze svých šupinatých společníků. Mezi sebou se dorozumívali pomocí myšlenek.
V boji se jim silou nikdo nevyrovnal. Žili několik set let, pokud nebyli vážně zasaženi mečem nebo otráveni jedem. Shur’tugalové tedy byli prakticky nesmrtelní. Neporazil je žádný z protivníků. Nepřátelé se jim na kůži dostat nemohli, avšak nikdo z nich nepočítal se zrdácem z jejich středu. Někteřé z Jezdců se časem stali velmi domýšlivými.
Pyšní, mocní a dobří v kouzlení, elfové přišli do Alagaesie přes moře. V době, kdy se objevili, se zde už usídlili draci. Elfově měli za to, že jsou stejní jako ostatní zvířata a mohou být loveni. A tak byli draci loveni a zabíjeni mladými elfy, jako by byli obyčejnými jeleny. Ti se cítili potupeni a nakonec zjistili, že mladíci zabili mládě. Tím vypuklo krveprolití a draci napadli elfy. Začala dlouhá a krvavá válka, která trvala dlouhých a žalostných pět let. Pokračovala by i dále, kdyby mladý elf jménem Eragon nenašel dračí vejce. Když se dráček vylíhl, pojmenoval jej Bid’Darm. Poté, co Bid’Darm trochu vyrostl, odletěli k elfům i drakům a dohodli mír. Aby se ujistili, že válka nepropuke znovu, dohodly se obě rasy na vytvoření řádu Dračích jezdců.
Elfové, známí také jako Sličný národ, protože jsou krásnější, než jakákoli jiná rasa, jsou nesmrtelní a nejlépe vládnou kouzly. Nejslabší elf může snadno porazit člověka, ať už v šermu, kouzlení nebo v čemkoli jiném. Pouze Jezdci se jim mohou svou silou a mocí vyrovnat, ale pouze pokud dokončili výcvik. Elfové žijí v lesích Du Weldenvarden. Jejich hlavním městem je Ellesméra, kde sídlí královna Islandzandí. Přesná poloha však není známá, protože si elfové střeží své domovy i znalosti.
V druhém dílu jménem Eldest cestují Eragon a Safira ve společnosti Aryi do Ellesméry, která leží hluboko v lesích Du Weldenvarden. Jsou to kouzelné lesy obývané sličným národem. Elfská magie je zakořeněna v lese, a tak je plný kouzel a kouzelných stvoření. Ve skutečnosti elfové lesu zpívají ve starověkém jazyce, což způsobuje, že se každým rokem stává silnějším.
Jak Eragon zjistí, elfové nejí maso žádného zvířete, s vyjímkou nejhorších podmínek. Je to kvůli jejich silnému sepětí s oklním světem, díky čemuž si uvědomují zázrak žití. Eragon to pochopí, stejně jako kdysi všichni Jezdci, při cvičení s elfským Jezdcem Oromisem.
Navíc se řídí přísnými pravidly vytvořenými, aby zabránily sporům mezi rodinami. Jak Arya vysvětlila Eragonovi, elfové žijí velmi dlouho, a proto by hádky mohly trvat po celá staletí. Přestože jsou nesmrtelní, mají málo dětí. Dítě je to největší vyjádření důvěry.Výchova dětí se pokládá za nejdůležitější povinnost v celém životě, tedy pokud dostanou šanci.
Díky věčnému životu se také neřídí stejnými manželskými pravidly jako lidé. Bývají spolu tak dlouho, jak je to těší. I tak však dítě zůstává požehnáním.
Protože si mohou všechno obstarat pomocí magie, nemusí nic pěstovat ani vyrábět. Tím pádem mohou všechny síly věnovat tomu, čemu chtějí. Následně vznikají úžasná díla.
Oromis Eragonovi vysvětlil, že elfové nevyznávají žádné náboženství. Místo toho věří přírodním zákonům.
Stínové
Ačkoliv stojí černokněžníci tradičně na straně zla, jsou to Stíni, kdo jsou jedněmi z neobávanějších bojovníků v celé Alagaësii. Všeobecně se ví, že kdykoliv se Stín objeví, přijde s ním i zkáza a smrt. Jejich hrůzuvzbuzující zjev ještě umocňuje pronikavý pohled, díky němuž vidí mnohem lépe než ostatní ať už ve dne či v noci. Stín, mnohem silnější než člověk, je výborný v boji meči ale také v kouzlení. Říká se, že ovládají některé z nejzkaženějších druhů magie včetně nekromancie. Většina Stínu vzniká nehodou. Černokněžníci ovládají mnoho duchů, aby plnili jejich příkazy, někteří z nich jsou však zkažení a zlí. Občas se povolaní dochové stávají silnějšími než černokněžník a pak ztrácí kouzelník svou vůli a žije pod kontrolou svých bývalých sluhů. Když někoho ovládnou, už jej nikdo neopustí. Právě proto je tak těžké Stíny porazit.
Jediným Stínem, se kterým jsem se v příběhu setkali, byl Durza, spojenec Galbatorixe. Carsaib, což bylo jeho původní jméno, zastával vůdčí postavení mezi královskými poskoky. Vysoký a štíhlý s ozdobou dlouhých krvavě rudých vlasů, jež mu rámovaly bledý vyzáblý obličej, oříškové oči a špičaté zuby jeho démonický zjev jen umocňovaly, jímž protivníky snadno zastrašil. Dlouhá bledá čepel byla proslulá, také díky podélné rýze. Jediným zaručeným způsobem, jak Stína zabít, je probodnutí srdce. Pokud se to nepovede, Stínové jen zmizí a po nějaké době se vrátí ještě silnější. Během tohoto procesu se okolo něj seskupí oblak a jeho kůže zešedne. Pak náhle mraky i Stín zmizí. Říká se, že to není nic příjemného.
V celé historii známe pouhé tři případy, kdy se to podařilo. Dva z nich jsou elf Laetri a Jezdec Irnstad. Posledním z nich se stal Eragon, když porazil Durzu.
Trpaslíci
Trpaslíci byli silným a mocným národem, který vládl Alagaësii z Farthen Dûr osm tisíciletí před tím, než se v ní objevili lidé nebo elfové. Jsou to nebojácní a silní bojovníci. První král žil v dobách Eragonových, následovalo dalších dvaačtyřicet, poslední slul jménem Hrothgar, první Korgan. Jak vysvětlil Eragonovi Ažihad, svým způsobem patřili a nepatřili k Vardenům, jež nechali přebývat uprostřed Fathern Dûru. Nejen že jim poskytli útočiště, ale někteří se k nim také připojili v boji proti Království. Trpaslíci jsou rozděleni do třinácti klanů, z nichž každý má svého vlastního vůdce. Přestože měl Ažihad, velitel Vardenů, nad trpaslíky nějakou moc, zodpovídali se pouze svému králi. Hrothgarem nebyly všechny klany zrovna nadšeny.
Zdaleka ne všichni trpaslíci byli rádi, když k nim dorazili Eragon se Safirou. Než se v Alagaësii objevili elfové a lidé, draci malý národ utlačovali, kradli jim poklady a jedli jejich dobytek. Za celou historii se žádný z nich nestal Dračím jezdcem, a tak zavládlo mezi lidmi, elfy a trpaslíky trochu napětí.
V druhém díle se Eragon přidal k Dûrgrimst Ingeitum, klanu, do kterého patří i Orik a Hrothgar. Tento čin popudil mnoho trapslíků, jak se projevilo v trpasličím městě Tarnag. Přesto se právě tady Eragon naučí o jejich kultuře a náboženství nejvíc.
Třináct klanů se velmi liší svými zvyky a rituály. Ve starých dobách nebyly spory mezi nimi obvyklé, ale po vytvoření řádu Jezdců se jejich počet snížil. Tradice se obnovily až když klan Dûrgrimst Nagra vyhlasíl krevní mstu Dûrgrimst Ingeitum po tom, co Hrothgar přijal Eragona. Boj trvá několik generací, dokud se oba klany nedomluví na jejím ukončení. Orik Eragonovi řekl, že nebylo neobvyklé, že by se klany navzájem nezničily.
V Tarnagu byl mladý Jezdec pozván Grimstborithem Gannelem do Celbedeilu, kde se naučil něco o trpasličím náboženství a jejich zvyklostech. Gannel patří k Dûrgrimst Quan. Věří ve více bohů, hlavním z nich je Helzvog, otec trpaslíků.
Urgalové
Urgalové jsou ohavná divoká zvířata se zvrácenou povahou. Živí se jako lovci, bývají nelítostní a hrubí. Ve službách krále Galbatorixe – známého mezi urgaly jako Mocný Ušnark – bojuje mnoho jejich válečníků. Liší se jak výškou, tak vzhledem. V prologu k Eragonovi se říká: „Podobali se lidem s ohnutýma nohama a mohutnými zvířecími pažemi, které uměly jen drtit a ničit. Nad malýma ušima jim vyrůstal pár zkroucených rohů.“ Jedním ze známých druhů jsou Kullové. Svou výškou mohou konkurovat malému obru, ruce a nohy se podobají kmenům stromů.
V Eragonovi vystupují urgalové jako vojáci Království, ovládáni kouzle Stína Durzy. Jejich přirozeností je soupeření mezi klany, ale v tomto případě bojují bok po boku. Udělali by cokoliv, co by jim Durza nařídil. Obejevili propadlý trpasličí tunel, kterým se dostali až k Vardenům. Když pak Eragon zabil v Bitvě o Farthen Dûr Stína, kouzlo se zlomilo a urgalové začali bojovat jen mezi sebou, přičemž si vůbec nevšímali Vardenů.
Později Nasuada přijala nabídku urgalů na spojenectví a bojovali společně bok po boku. Nebylo to lehké, protože lidé, elfové a trpaslíci zpočátku urgalům nevěřili.
V době Eragonova života probíhala válka, která zasáhla všechny kouty Alagaësie – soustředěná kolem Eragona, pokud by si měl vybrat jestli věřit či nikoliv. Království pod velením Galbatorixe a Vardenové pod velením Ažihada spolu válčili o sílu, kterou bude vládnout další generace Jezdců. Eragon byl první z této nové generace, je jakýmsi klíčem ke konci války. V Alagaësii zbyla třa dračí vejce; jedno z nich patřilo Safiře a všechna drželo Království. Vardenové se po dlouhou dobu snažili ta tři vejce získat, uspěli však jen z jedné třetiny. Získali Safiřino vejce.
O Vardenech se toho ví málo. Víme, že jejich vůdcem je mocný a ušlechtilý Ažihad a že přebývají v trpasličím městě Tronjheimu uprostřed hory Farthen Dur v Beorských horách. Víme, že Vardenové a trpaslíci žijí společně a trpaslíci nepodléhají Ažihadovi. Král trpaslíků, Hrothgar, povolil Vardenům zůstat ve Farthen Duru.
Po smrti Ažihada převzala vedení Vardenů jeho dcera Nasuada, která nejprve musela upevnit svoji pozici jako velmi mladá vůdkyně. Když se jí to podařilo, nasměrovala Vardeny do Surdy, aby se spolu se Surdany a dalšími obyvateli Alagaësie pokusila porazit Galbatorixe a získat zpět ztracenou svobodu.
Kočkodlaci jsou napůl lidé a napůl kočky. Dokáží se mezi oběma podobami proměňovat. Neznalý člověk je může zaměnit za velkou kočku a pokud sami nechtějí, svoji pravou povahu nikomu nevyjeví. V lidské podobě připomínají lidi s kočičími rysy. Mají rádi svoji svobodu, ale nakonec se zúčastní bojů v Alagaësii a pomohou lidem, elfům a trpaslíkům.